PARTNEŘI PRO MÉDIA CHCI SE ZAPOJIT ENGLISH
PŘIHLÁSIT
Ženu se za...
Open News
Představení studentky Katedry autorské tvorby a pedagogiky, Anny Došimy se odehrávalo v minimalistickém stylu. Na scéně byla pouze židle, autorka a herečka v jedné osobě pracovala hlavně s imaginárními rekvizitami a představivostí diváků, jinak bylo představení postavené na textu a jejím hereckém projevu. Něco světu dokázat je epistolárním dramatem, kde si koresponduje vnučka, která se přestěhovala do Gruzie jako diplomatický doprovod svého muže, a její babičkou, která je i přes svůj vysoký věk stále neuvěřitelně aktivním člověkem. Představení má dvě hlavní témata. Na straně jedné poukazuje na neuvěřitelný propad mezi dvěma generacemi, na straně druhé ukazuje touhu naší generace po odlišení se, výjimečnosti a honbě za nesmyslnostmi.
Došima postavy nerozděluje skrze fyzičnost, pouze na začátku popisuje jejich vzhled a charakteristické rysy, text tak dominuje i zde. Už u charakteristiky můžeme pozorovat různorodost postav. Babiččin zjev důsledně vykresluje, výšku, chůzi, její zájmy. Vnučku definuje pouze fakt, že je něčí manželkou.
V začátku představení pozorujeme jistý drobný rozdíl mezi ženami, babička si pěstuje svou zahrádku, jezdí z města do města, na svůj věk ovládá počítač lépe než mnozí z daleko mladších generací, stará se o blíže nespecifikovaného nemocného muže, který posléze umírá, ani to ji však nezlomí a využívá volného času k tomu, aby se vydala do Číny. Vnučka se učí rusky a gruzínsky, to se ale stává její jedinou denní činností. Snad na začátku má výčitky, když vidí svou stále aktivní babičku, ujišťuje sama sebe, že nic nedělat je naprosto v pořádku. Nechá se ale strhnout světem pozlátka, do kterého se dostává a nicnedělání se stává koníčkem. To ale vnáší do jejího života nudu a tak vymýšlí, jak se odlišit od ostatních a stát se jedinečnou. Zabaluje se do zlata, ale každý trend nezůstane pouze u jednoho nositele. A tak se dostává do větších extrémů. Nechává si kolem sebe udělat rám, rozříznout břicho a útroby pozlatit. Hlavně mít zlaté srdíčko. Stává se exponátem, „uměním“. 
Tento konec s sebou také nese otázku, co vše vlastně ještě můžeme nazývat uměním a co za kterým uměním stojí v pozadí?
 
                                                                                                          -hen-
Karolína Pláničková
11:39, 30. června 2017
DALŠÍ NOVINKY