PARTNEŘI PRO MÉDIA CHCI SE ZAPOJIT ENGLISH
PŘIHLÁSIT
Zahrádka pod stanem
Open News
Jak jste se jako skupina dali pro toto představení dohromady?
Jana Tichá, režisérka: Já jsem se znala s kluky ze Suchýho čtení, které pořádá tady Vojta Weisbauer ,a přišlo mi, že je to pořád dokola, tak jsem jim nabídla, že uděláme scénické čtení v Divadle 29, kde se vídáme a tam jsme měli i premiéru. Mysleli jsme si, že to bude jen jedno hraní pro kamarády, aby viděli, že to jde i jinak a nakonec to hrajeme už počtvrté nebo popáté, hráli jsme to i na Svitavském Fandovi, dokonce jsme postoupili do Písku, takže porotě se Suchý čtení, mokrý sny líbily.
Martin Drahorád, žebrák: I když dnes je to spíš Mokrý čtení, suchý sny.
Jak běžně probíhá Suchý čtení?
Vojtěch Weisbauer, pořadatel Suchýho čtení, samotář: Je to večer pořádaný teď už třikrát do roka a může se tam přihlásit kdokoliv a číst svoji tvorbu. Na jedné akci to bývá různorodých 10 lidí. Za těch 6 let se tam prostřídalo už asi 70 různých lidí.
Takže netvoříte konzistentní skupinu, která čte pravidelně?
J. T.: Tito lidé z představení jsou taková skupina, co čtou nejčastěji.
V. W.: Vydali jsme už 2 sborníky a tato skupinka ze Suchý čtení, mokrý sny tam je zastoupena. Je to taková partička kamarádů, která se nejen u toho utvořila, a ta tvoří jádro.
Na scéně je celkem 12 lidí. Platí, že každý pronesená báseň byla původním textem toho, kdo ji pronáší?
J. T.: U mě ne, já jsem četla texty kluků a dvě povídky byly Lukáše Vavrečka, který s námi dříve hrál na klavír, ale teď z rodinných důvodů nemůže.
V. W.: Byly to dvě herecké pozice a zbytek byl autorský.
Poezie se stala divadlem, slovo šlo do prostoru, a podle mě převýšila kvality klasického scénického čtení. Jak vám bylo v divadelní poloze, měli jste s ní zkušenosti?
M. D.: My jsme všichni pouze básníci, jenom Jana Tichá je herečka z divadla Exil v Pardubicích a celé nám to režíruje a říká nám, co máme dělat, jak se máme tvářit a jak hodně nahlas máme mluvit. Je to takový hnací motor.
A jaké to pro vás básníky je?
M. D.: Je to úplně něco nového. Nová zkušenost. Vždycky jsem si myslel, že čtu. A Jana mi řekla; „Čteš. Ale potichu!“ … „Mluv víc nahlas, zřetelně a mluv do těch lidí. Nauč se pracovat se svým hlasem.“ A minimálně to už je velká zkušenost.
Vycházeli jste z nějakého tematického základu, nebo se našel průnik v tvorbě a inspiraci vašich básní?
J. T.: My jsme s Vilémem Kubáčem vymysleli koncept kavárny, aby nám to sedělo, a dlouho jsme se z těch básní snažili vytvořit „jakýs takýs“ příběh, jakýsi průnik do jednoho večera v té kavárně, a stálo nás to docela hodně úsilí, aby to nějak navazovalo. Takže jsme vzali jejich tvorbu, která k tomu nebyla původně určená, a tu jsme nějak poskládali.
 
                                                                                                          -jir-
Karolína Pláničková
17:31, 29. června 2017
DALŠÍ NOVINKY